Propojení videoher a deskových her není žádnou novinkou, naopak, tento jev je dnes velmi rozšířený.
Není se čemu divit – světy videoher a deskových her jsou bohatým zdrojem inspirace. Navzájem se
ovlivňují svými příběhy, tématy a herními mechanismy. V tomto článku bych se ráda zaměřila na
výhody a nevýhody tohoto vzájemného ovlivňování. Připomenu několik konkrétních her, v nichž se
tento přenos podařil, a zmíním také nepovedené kousky, které pouze těží ze slávy herního univerza.
Na trhu jsou mnohem častěji vidět témata převzatá z videoherního světa. Ačkoli deskové hry
postupně dobývají svět, stále je digitální obsah mnohem četnější. Pokud si desková hra bere svět a
tematiku z populární videohry, kterou hráči už dobře znají, usnadňuje jim to vstup do samotné hry.
Zároveň je setkání se známými lokacemi a oblíbenými postavami přímo pohlazením pro duši.
Pozitivní emoce, které to v hráčích vyvolá, jim často umožní odpustit deskovkám i drobné nedostatky.
Samostatně bych chtěla vyzdvihnout hry, které se vyznačují silnou atmosférou. Při převodu do
deskového světa je možné hráčům nabídnout ještě intenzivnější narativní zážitek. Na tomto místě
bych zmínila například hru Bloodborne, inspirovanou temnou videoherní předlohou od studia
FromSoftware. Jedná se o kooperativní deskovou hru, v níž hráči prozkoumávají strašidelné prostředí
a bojují s nočními můrami. Dalším skvělým příkladem je hra Zaklínač: Starý svět založená na slavném
RPG od studia CD Projekt Red. Hráči se mohou stát jednou z postav ze světa Zaklínače a
prozkoumávat fantasy svět plný úkolů a monster. Obě tyto hry skvěle převádějí silné příběhy na herní
stůl.
Další výhodou je sociální aspekt – a tím nemyslím jen nemilosrdný boj o vítězství, ale i kooperativní
zážitek, kdy je nutné spolupracovat se spoluhráči, abyste dosáhli svých cílů. Skvělým příkladem
kooperativní hry je This War of Mine, v níž se hráči ocitají ve válkou zničeném městě a mají jediný cíl
– přežít. Další výbornou kooperativkou je Frostpunk: The Board Game, vycházející ze stejnojmenné
počítačové hry od studia 11 bit studios. Hráči zde přebírají roli vůdců posledního města na Zemi,
které je sužováno katastrofální dobou ledovou. Hra kombinuje prvky přežití, správy města a
obtížných morálních rozhodnutí.
Vše má svá úskalí, a proto je důležité zmínit i nevýhody převodu videoher do deskové podoby. Pro
někoho mohou být psaná pravidla příliš složitá (a často i příliš dlouhá). Snahou věrně převést
komplexní herní mechanismy se hra stává náročnější, což ji činí přitažlivou pouze pro určitou skupinu
hráčů a snižuje její šanci oslovit širší publikum. V mém okolí znám mnoho lidí, kteří raději usednou k
počítači a nechají se vést postupným návodem ve videohře, než aby strávili hodiny studováním
pravidel deskové hry. S tím souvisí i zdlouhavá příprava hry. Je sice úžasné mít krabici plnou
nádherných komponentů, dílků a destiček, ale když samotné rozložení hry trvá půl hodiny nebo více,
kdo má pak ještě čas si ji zahrát?
To vše naznačuje i časovou náročnost. Zatímco digitální hry můžete hrát dlouhé hodiny, herní čas u
deskových her může být ještě delší kvůli ručnímu řízení pravidel a mechanik. To může odradit hráče,
kteří hledají rychlejší a svižnější zážitek.
Obrovská, naducaná krabice plná herních komponentů a obsahu, která váží pěkných pár kilo, bude
samozřejmě stát také nemalé peníze. Výrobní náklady rostou kvůli snaze nabídnout fanouškům
detailní figurky a kvalitní zpracování. To se často promítá do vysoké ceny, což může představovat
další bariéru pro širší publikum. Například hra Dark Souls: The Board Game, ve které hráči čelí
nebezpečným nepřátelům a smrtelným pastím, stojí minimálně dva tisíce korun, a podobné je to i u
jiných titulů.
Mým posledním zážitkem s deskovou hrou inspirovanou videohrami byl Cyberpunk 2077: Gangs of
Night City. Tato hra je inspirována populární videoherní franšízou, která hráče zavádí do
futuristického světa plného násilí, technologických inovací a mocenských bojů. V deskové hře hráči
vedou jednotlivé gangy a soupeří o nadvládu ve městě Night City. Hra je kompetitivní, zaměřená na
kontrolu oblastí, plnění misí a boj s protivníky.
Na hru jsem se nesmírně těšila, protože její digitální verzi zbožňuji. Ve fyzické podobě jsem ocenila
propojení s ikonickými místy a postavami, stejně jako skvělé grafické zpracování, výrazné barvy a
kvalitu herních komponentů. Co mě však příliš nenadchlo, byla repetitivnost – tahy hráčů se často
opakovaly a po čase hra začala být únavná. Herní partie byla navíc poměrně dlouhá, což není ideální,
když hra začne ztrácet tempo. Některé frakce nebo postavy byly silnější než jiné, což vedlo k
nevyváženým situacím, jelikož jeden hráč mohl získat příliš velkou výhodu. To bylo pro ostatní hráče
frustrující.
Svět videoher a deskových her získává stále větší popularitu, přičemž jejich vzájemné propojení
přispívá k růstu obou oblastí a oslovuje širší publikum. Oba tyto světy mají obrovskou fanouškovskou
základnu, mezi nimiž se postupně stírají hranice, a dochází k jejich prolínání. Ačkoli každá z těchto
forem trávení volného času funguje na odlišných principech, obě poskytují hodiny zábavy. Videohry
vynikají vizuálním zpracováním a rychlejším tempem hry, zatímco deskové hry vedou v osobní
interakci a nabízejí větší prostor pro improvizaci. S tímto rostoucím zájmem se také množí recenze deskových her, které hráčům pomáhají objevovat nejlepší tituly a inspirovat se pro další herní zážitky.
Tereza Seidlová, Gaming Professors
Posledne okomentované